Zpět

Pohádka pro violoncello a klavír

Leoše Janáčka

Věty:
Con moto
Con moto
Allegro

Soubor:
Jan Škrdlík – violoncello
Renata Lichnovská Ardaševová, Karel Košárek nebo Petra Besa – klavír

Počátek 20. století na české hudební scéně se nese ve znamení doznívajícího romantismu. Ještě komponuje Antonín Dvořák (zemřel 1904) a v prostředí rakousko - uherského mocnářství se české a slovanské umění vůbec stává důležitým nástrojem národní emancipace. Tak se stalo že si Leoš Janáček vybral
roku 1910 jako námět pro svou jedinou violoncellovou skladbu ruskou pohádku "O caru Berenději". Janáčkova Pohádka, věnovaná primáři J. Elgartovi a poněkud pozměněná autorem roku 1923 v sobě nese tři výrazové prvky. Prvním z nich je právě onen romantický tón, který svou něžností a zasněností tak ostře kontrastuje s autorovými skladbami posledních dvou dekád. Pod tímto romantickým povrchem se začíná ale prosazovat jiný prvek: ostinátní figury v doprovodných hlasech - pověstné "sčasovky", věštící zhuštěný, sevřený kompoziční sloh Janáčkovy zralosti. Posledním znakem potom je přítomnost melodických pasáží, jejichž původ můžeme hledat v moravské melodice.


1   
(přístupů od 24.6.2019)

DOMOVSKÁ STRÁNKA