Zpět

Serenáda pro smyčce Es dur, op. 6

Josefa Suka

Věty:
Andante con moto
Allegro ma non troppo e grazioso
Adagio
Allegro giocoso, ma non troppo presto

Soubor:
Brněnští komorní sólisté

Dokladem rané tvůrčí zralosti Josefa Suka je i dnes provozovaná Serenáda pro smyčcové nástroje Es dur, op. 6. Vznikla z podnětu skladatelova učitele Antonína Dvořáka, který nasměroval žáka ke kompozici vylehčené, radostné hudby. „Nechte těch svých velkolepostí v moll“, říkal prý Dvořák. Suk, veden touto pobídkou, velmi rychle zkomponoval během prázdninových měsíců ve svých osmnácti letech půvabnou, především lyrickými tóny oplývající smyčcovou serenádu. Není jistě pouhou domněnkou, že se zde projevil i rodící se citový vztah k učitelově dceři Otýlii. I když v kompozici občas zaslechneme dvořákovskou notu, je to již celý Suk. Serenáda pro smyčcové nástroje Es dur se díky pravidelnému a posluchači vyžadovanému vysílání tohoto díla na Štědrý den stala jakousi vánoční skladbou, i když původně neměla s Vánoci nic společného. Její lyrická nálada a idyličnost však plně souzní s atmosférou vánočních svátků.

1   
(přístupů od 6.3.2021)

DOMOVSKÁ STRÁNKA