Zpět

III. sonáta pro violoncello a klavír, H. 340

Bohuslava Martinů

Věty:
Poco andante. Moderato
Andante
Allegro ma non Presto

Soubor:
Jan Škrdlík – violoncello
Renata Lichnovská Ardaševová, Karel Košárek nebo Petra Besa – klavír

Padesátá léta přinesla Evropě rozdělení ve formě "železné opony" a bylo to právě umění a umělci, kteří pomáhali svou činností překlenout hranice a udržovat integritu nemocného světadílu. Významnou úlohu v tom sehrála východní emigrace, jejímž představitelem je Bohuslav Martinů.
Snad to byl jeho pobyt ve Francii o prázdninách 1952, který ho přiměl o rok později přesídlit z Ameriky na Starý kontinent – blíže k vlasti – a který vedl k vytvoření stylu posledního autorova období, plného prosté, jasné melodiky, vyvěrající z české hudebnosti a nápěvnosti. 3. violoncellová sonáta z tohoto roku už předjímá celou řadu skladeb vedoucích až ke slavnému Otevírání studánek. Je posluchačsky nejpřístupnější ze všech tří sonát.
Je zajímavé, že violoncellista František Smetana, který se zasloužil o pražskou premiéru v roce 1955, později musel následovat osud Bohuslava Martinů a strávit část svého života v USA.


1   
(přístupů od 9.12.2019)

DOMOVSKÁ STRÁNKA