Byl synem hukvaldského řídícího učitele a varhaníka Jiřího Janáčka, který se od útlého mládí staral o jeho hudební výchovu. 1865-1872 byl fundatistou starobrněnského kláštera, kde se pod vedením Pavla Křížkovského věnoval hudbě. Tři roky studoval na městské reálce na Starém Brně a roku 1872, po maturitě na učitelském ústavu v Brně se stal výpomocným učitelem a učitelem hudby na brněnské cvičné škole. 1874-1875 byl žákem Františka Blažka a Zdeňka Skuherského na varhanické škole v Praze a složil státní zkoušku ze zpěvu, klavíru, varhan a z houslí. Nastoupil jako učitel hudby na učitelském ústavu v Brně, jehož ředitelem byl Emilian Schulz. Schulzova dcera Zdeňka, kterou Janáček na tomto ústavu učil, se stala jeho manželkou. Posléze se stal Janáček sbormistrem řemeslnické besedy Svatopluk, dirigentem Besedy brněnské a dokonce ředitelem varhanické školy. Leoš Janáček vrostl dnes již pevně do našeho povědomí jako jeden z nejslavnějších a nejoriginálnějších českých skladatelů 20. století.
1   
(přístupů od 11.12.2018)