Byl synem Johanna Jakoba Brahmse, pouličního muzikanta, později kontrabasisty městského orchestru v Hamburku. Velmi záhy projevil své hudební nadání, které bylo svěřeno do péče zkušených učitelů. V 10 již vystupoval veřejně, zároveň však musel hrát v hostincích na tancovačkách i v divadle, aby přispěl na výživu rodiny. Ve 20 letech podnikl koncertní cestu s maďarským houslistou Eduardem Hoffmanem, zvaným Reményi. V Hannoveru poznal Josepha Joachima, s nímž ho potom celý život pojilo upřímné přátelství stejně jako s Robertem a Klárou Schumannovými, se kterými se seznámil v Düsseldorfu na Joachimovo doporučení. Po Schumanově smrti opustil Düsseldorf a působil v Hamburku a v Detmoldu jako pianista a dirigent dvorního sboru. Po upětovném pobytu v Hamburku se rozhodl trvale se usadit ve Vídni, kde velmi rychle zaujal vedoucí postavení jako klavírista, skladatel a dirigent. Získal si obdiv Eduarda Hanslicka pro své tradicionalistické a klasicisní tendence projevující se v přísné formální stavbě, dokonalé technické propracovanosti, bohatosti harmonického cítění, ukázněném výrazu a střídmosti instrumentace.
2   
(přístupů od 9.7.2020)