Giuseppe Verdi byl především operním skladatelem – během svých 54 tvůrčích let napsal skoro 30 oper (z toho šest jako nová znění a přepracování) a jeho skladatelský styl prošel dlouhým vývojem, významným i pro dějiny opery jako hudebního žánru. Ve své době Verdiho opery představovaly ideál lehkosti, zpěvnosti a melodičnosti. K nejznámějším neoperním dílům mimo Rekviem (1874), zkomponovaného na paměť úmrtí národního básníka Alessandra Manzoniho, patří například Stabat mater (1879) nebo Te Deum (1895). Svůj jediný smyčcový kvartet napsal v roce 1873. Na poli opery směřoval Verdi k hudebnímu dramatu, tedy útvaru, jehož cílem je co nejdokonalejší hudební zachycení rozvoje dramatického napětí na scéně. O scénickém provedení svých děl měl zcela konkrétní představu, na jejímž uskutečňování se aktivně podílel, ať už šlo o spoluúčast na konečné podobě libreta, nebo o zásahy do režijní koncepce na zkouškách, kde se nezdráhal pěvcům osobně předvádět hereckou akci.
Skladatelův smysl pro dramatický účinek se projevoval již samotnou volbou námětů. K jeho oblíbeným dramatikům, jejichž díla mu posloužila jako předlohy k operám, patřili především Friedrich Schiller (Panna orleánská, Loupežníci, Luisa Millerová, Don Carlos, zčásti též Síla osudu), William Shakespeare (Macbeth, Othello, Falstaff) a Victor Hugo (Ernani, Rigoletto).
1   
(přístupů od 20.4.2019)