Od počátku 18. století se v Itálii rozvíjel nový skladebný styl známý jako neapolská škola. Jeho zrod ovšem ovlivnily daleko více Benátky se svými 19 operními scénami (Neapol měla „pouze“ 3).
Vedle hvězd benátského nebe - Vivaldiho a Orlandiniho zaujímal čestné postavení Benedetto Marcello, který zde působil jako diplomat a advokát. Jeho Sonáta pro violoncello a cembalo G dur ze sebe vyzařuje všechny prvky nového hudebního jazyka: velké árie, témata písňového a tanečního
charakteru a rozvinutou koloraturu.
1   
(přístupů od 21.11.2019)