Roku 1722 přesídlil do Paříže. Platil za nejplodnějšího skladatele své doby, především v oblasti instrumentální hudby. Hudebníci rádi hráli jeho skladby a on si u nich vydobyl velké vážnosti. Dokladem Boismortierovy snahy vcítit se při komponování do vlastností a možností konkrétního nástroje je úvodní stránka jednoho jeho opusu, kde píše: "Jelikož nehraji dosti dobře na violoncello, abych sám posoudil tyto skladby, poprosil jsem pana Abbého z pařížského operního orchestru, aby je prohlédl."
Podobný zájem o zvuk basových nástrojů vedl patrně i ke vzniku Sonáty pro violoncello a violu da gamba a moll. Jeho hudba už nepatří baroknímu, ale spíše rokokovému stylu, vyznačujícímu se hravostí, lehkostí a vtipem.
1   
(přístupů od 19.10.2018)