Ludwig van Beethoven se narodil 17. prosince 1770 v Bonnu. Hudební nadání zdědil po svém dědovi i otci, kteří oba byli hudebníky. V dětství se mu jeho talent stal zároveň důvodem velkého trápení. Jeho otec chtěl na nadprůměrném nadání svého syna především vydělat a nutil ho do cvičení a studia drastickými metodami. Neradostné dětství nadobro poznamenalo Beethovenovu povahu. Byl člověkem se složitou náturou a nebylo snadné s ním vyjít.
Na veřejnosti poprvé vystoupil již v sedmi letech. Nadání zázračného dítěte podnětně rozvíjel vedoucí kurfiřtského divadla Neefe, který vyučoval Beethovena hře na klavír a varhany, učil ho komponovat a seznámil jej s hudbou velkých německých skladatelů. Ve dvanácti začal Beethoven komponovat a v patnácti letech byl již druhým varhaníkem na dvoře kurfiřta. Ten také financoval cestu mladého hudebníka do Vídně, kde měl být jeho učitelem sám Mozart. Nešťastnou souhrou okolností se však s Mozartem pravděpodobně nikdy ani nesetkal. Traduje se, že o Mozartovi celý život mluvil s opovržením a propadal prý záchvatům již jen při vyslovení jeho jména. Důvodem byla nejspíš profesionální žárlivost.
Z provinčního Bonnu Beethoven natrvalo přesídlil do Vídně, kde studoval u skladbu u Haydna a Salieriho. Ve vídeňské aristokratické společnosti záhy proslul jako temperamentní a oslnivý klavírista, o němž se říkávalo, že s klavírem zachází jako s varhanami a v rychlosti hry se mu nikdo nevyrovná. K dalším úspěchům mohl přičíst i zájem o své kompozice. V době tvůrčího rozmachu, ještě před dovršením třicátého roku ho však zasáhla choroba, krutá zvláště pro hudebníka - Beethoven ztrácel sluch až ohluchl úplně. Komponovat však nepřestal až do konce svého života, osudově poznamenaného chorobou i nenaplněnými milostnými vztahy.
133   
(přístupů od 24.9.2019)